Verba dicendi v současné mluvené češtině
Abstrakt
Shrnutí
Článek se opírá o klasifikace sloves mluvení, které předložili čeští autoři (F. Daneš, M. Hirschová, O. Šoltys) a především Z. Greń v monografii z r. 1994. Cílem článku bylo ukázat, jak fungují verba dicendi v současné mluvené češtině, zejména v neformální každodenní komunikaci (se zaměřením na jejich funkčně sémantickou charakteristiku). K jejich zkoumání byla využita data získaná vyhledáváním v korpusech mluvené češtiny Českého národního korpusu (hlavně v korpusu ORAL v1). Byla vybrána nejfrekventovanější slovesa (říkat/říct, povídat, mluvit, psát ad.), mezi nimi i některá, jež se uplatňují hlavně jako performativa (např. prosit). Analýza zachytila i některé vývojové proměny (slovesa volat, zavolat vytlačila z úzu sloveso telefonovat) a spojení sloves mluvení s dialogičností mluvené komunikace.
Bibliografia
Austin, J. L. (2000). Jak udělat něco slovy. Praha: Filosofia (How to Do Things with Words, 1962).
Brown, P., Levinson, S. C. (1987). Politeness. Some Universals in Language Usage. Cambridge: Cambridge University Press.
Čermák, F. i in. (2007). Frekvenční slovník mluvené češtiny. Praha: Karolinum.
Daneš, F. (1973). Verba dicendi a výpovědní funkce. In: Studia Slavica Pragensia (115–124). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
Daneš, F., Hlavsa, Z. i in. (1981). Větné vzorce v češtině. Praha: Academia.
Dokulil, M. (1959). Oddělovat výrazy tuším, prosím atd. čárkami? W: J. Kuchař, F. Váhala (red.), Jazykový koutek Čs. rozhlasu. Třetí výběr. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd.
Greń, Z. (1994). Semantyka i składnia czasowników oznaczających akty mowy w języku polskim i czeskim. Warszawa: Polska Akademia Nauk, Instytut Slawistyki.
Hirschová, M. (1988). Česká verba dicendi v performativním užití. Olomouc: Univerzita Palackého.
Hirschová, M. (2006). Pragmatika v češtině. Olomouc: Univerzita Palackého.
Hoffmannová, J. (1993). Funkce a významy výrazu prosím v mluveném dialogu, Naše řeč, 76, 75–82.
Hoffmannová, J., Homoláč, J., Mrázková, K. (red.). (2019). Syntax mluvené češtiny. Praha: Academia.
Leech, G. N. (1983). Principles of Pragmatics. London: Longman.
Čmejrková, S., Hoffmannová, J. (red.). (2011). Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí. Praha: Academia.
Komárek, M., Kořenský, J., Petr, J., Veselková, J. (red.). (1986). Mluvnice češtiny 2. Tvarosloví. Praha: Academia.
Searle, J. R. (1969). Speech Acts: an essay in the philosophy of language. Cambridge: Cambridge University Press.
Slovník spisovného jazyka českého II. (1964). Praha: Nakladatelství Československé akademie věd.
Šoltys, O. (1983). Verba dicendi a metajazyková informace. Linguistica VIII. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV.
Watts, R. J. (2003). Politeness. Cambridge: Cambridge University Press.
