„Člověka hledám”. Člověk v jazyce audioorálně-skripturálním a vizuálněmotorickém sémantické konfrontace

Abstrakt

Polskie tłumaczenie skróconej wersji artykułu w tekście.

Jaký je obsah (českého) pojmu ČLOVĚK? A v čem se shoduje a v čem liší konceptualizace člověka v perspektivě mluveně-psaného jazyka (jakým je čeština) a v perspektivě jazyka znakového (jakým je český znakový jazyk)? V novějších českých slovnících bývá význam lexému člověk vymezován na základě rysů, jimž se člověk odlišuje od zvířat (dvě nohy, schopnost práce, řeč), v těch starších je vztahován k nadpřirozeným bytostem, resp. k Bohu (tělesnost, smrtelnost, nedokonalost). V jazyce i v textech je však fixována řada dalších aspektů, které se do významu lexému člověk promítají; mnohé lze uchopit v podobě opozic (člověk vs. neživá věc, např. loutka, robot; člověk vs. číslo, administrativní položka aj.). V češtině se systematicky realizuje i řada metonymií exponujících za člověka jednu část jeho těla v daném kontextu relevantní (tvář, hlavu, nohu, ruku). V mnohém podobná i v mnohém odlišná konceptualizace člověka se promítá do znaků českého znakového jazyka, ovšem za pomoci prostředků vizuálně-motorických, často s velkou mírou ikoničnosti. Studie se věnuje zejména znakům a klasifikátorům vztaženým k člověku (s pokusem o výklad jejich motivace) a krátce poukazuje i k tomu, jak se významový prvek člověk (uvedenými klasifikátory nesený) promítá do znaků dalších, sémanticky blízkých. Šíře pak je porovnána konceptualizaci člověka v obou zkoumaných jazycích, zejm. s ohledem na odlišný modus jejich realizace.